Den začíná ještě za ranního šera, kdy se první účastníci scházejí u lovecké chaty. V chladném vzduchu voní ranní káva a zvuk "rozehřívajících" Lesnic a Borlic našich trubačů dává tušit, že se schyluje k výjimečnému dni.  Na slavnostním nástupu se předají instrukce k lovu a bezpečnosti. Každý ví kde je jeho místo. Střelci zaujímají postavení, honci vyrážejí do houštin. Zazní signál a naháňka začíná... Každá leč je jiná - někde zvěř vybíhá okamžitě, jinde napíná nervy až do poslední chvíle. Každý ví, že úspěch naháňky nestojí jen na střeleckém umění ale především na disciplíně a dodržování lovecké etiky. A pak jsou tu oni - Pánové bez kterých bychom si naše hony už ani nedokázali představit. Každoročně nám nezištně pomáhají, ať už s přípravou občerstvení nebo prostě tím, že svou dobrou náladou nikdy nikoho nenechají na holičkách. Jsou srdcem spolku, čestnými členy, kteří k Semínské myslivosti neodmyslitelně patří. Po ukončení lovu se všichni vracejí zpět k chatě, kde probíhá důstojný výřad zvěře - Jeden z nejdůležitějších mysliveckých zvyků. Zvěři je vzdána poslední pocta, vyhlašuje se král honu a lovcům je předán úlomek jako symbol respektu k ulovené zvěři. Lovecká fanfára pak celou slavnostní chvíli završí. Ale co by to bylo za hon bez pořádného jídla? Naše kuchařky - Naše úžasné ženy - se starají o to, aby nikdo neodešel s prázdným žaludkem. A nejde o žádné polní jídlo z ešusu - na stolech se pravidelně objevují poctivé české dobroty jako svíčková, výpečky se zelím, řízky nebo guláš, který zahřeje i ty nejzmrzlejší lovce. Každá naháňka je nejen loveckým zážitkem, ale i gastronomickou událostí. Poslední leč na chatě. Večer už patří jen přátelskému posezení u dobrého jídla a pití, V teple chaty se vzpomíná na průběh dne a sdílí zážitky. Nechybí vydatné jídlo, dobré pití a oblíbená tombola. Král honu je tradičně obdarován. a oslavován . Den končí v družné atmosféře, s pocitem sounáležitosti a radostí z prožitku, který má v myslivosti nezastupitelné místo.